Na věřícího člověka někdy doléhá bezbožnost prostředí, ve kterém žije. A trápí ho to. Proč také ne, když víme, jak se lidé se svými hříchy řítí do zkázy! Jak rádi bychom je varovali. Je to také náš úkol. Ale mnozí lidé jsou nezastavitelní. Milují jen sami sebe a jdou bezohledně za svými cíli. Kdokoliv je chce upozornit na to, kam to s nimi jde, se zlou se potáže. Takové lidi obvykle provokuje i pouhá zmínka o Pánu Bohu.
(Z křesťanské literatury)
Z mladších let svého působení vzpomínám na jeden pěkný příběh. Udál se v Porúří někdy kolem roku 1925. Bylo tam velké shromáždění. Nějaký učenec tam celé dvě hodiny dokazoval, že Bůh neexistuje. Předložil veškerou svou moudrost. Sál byl plný lidí. Nad nimi se vznášel mrak tabákového kouře. Mnozí nešetřili chválou a nadšením: „Bravo! Když není Bůh, můžeme si dělat, co chceme!“
Když řečník po dvou hodinách skončil, vstal předseda shromáždění a řekl: „Teď bude diskuse.
Jaká je tvoje naděje?
Doba, kterou prožíváme, prověřuje opravdovost křesťanů. Věřící lidé toho mnoho namluví o naději. Vyznávají, že jejich naděje se opírá o Božího syna - Pána Ježíše. To zní velmi pěkně, ale je tomu skutečně tak? V dnešní "koronavirové" době je toto tvrzení přísně prověřováno. A zdá se, že mnozí věřící lidé sice dovedou velmi vznešeně o své naději mluvit, ale v životě ukazují, že své naděje upínají jinam.
Když došlo k situaci, která je nazývaná celosvětovou pandemií COVID-19, dalo se očekávat, že křesťané se nebudou děsit a třást strachy.
Jaká je tvoje naděje?
Doba, kterou prožíváme, prověřuje opravdovost křesťanů. Věřící lidé toho mnoho namluví o naději. Vyznávají, že jejich naděje se opírá o Božího syna - Pána Ježíše. To zní velmi pěkně, ale je tomu skutečně tak? V dnešní "koronavirové" době je toto tvrzení přísně prověřováno. A zdá se, že mnozí věřící lidé sice dovedou velmi vznešeně o své naději mluvit, ale v životě ukazují, že své naděje upínají jinam.
Když došlo k situaci, která je nazývaná celosvětovou pandemií COVID-19, dalo se očekávat, že křesťané se nebudou děsit a třást strachy.
Žalm 2, 1. - 4. verš:
Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme." Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu... Z médií přichází zprávy o mnohých setkáních světových politiků.