Ano, neohýbejte Bibli, prosím!
Možná jste to již sami zažili - častý jev v bohoslužebných shromážděních. Z úst horlivých kazatelů často zazní věci, ze kterých jde mráz po zádech každému, kdo miluje čisté Boží slovo - Bibli.
Snad z upřímné horlivosti zaznívá slovo o "opilci Noem", "opilci Lotovi", "reptajícím Jobovi", "neposlušném Abrahamovi," či "zbabělci Mojžíšovi" nebo podobné výrazy. Nepochybujme o tom, že inspirací k takovému kázání nebylo působení Ducha svatého,
ani to není výplod prorockého ducha. Podívejme se na podobná prohlášení trochu blíže.
Příběh o Noem, jak je podrobně zapsán v 1. knize Mojžíšově v 6. až 9. kapitole nás informuje o veliké bezbožnosti a morální zvrácenosti předpotopních lidí a o tom, jak se Bůh rozhodl vyhladit toto zkažené lidské pokolení a proto dopustil na svět potopu.
Ve vodách potopy zahynulo všechno živé. Noe byl ale člověkem bohabojným a spravedlivým a proto jej i jeho rodinu Pán Bůh zachoval. Uložil mu, aby stavěl veliký koráb - archu - ve které byl on se svou rodinou a vzorky všeho živého ochráněni před vodami potopy. Když vody potopy opadly, vyšel Noe a jeho blízcí z archy. Tak o tom čteme v Bibli:
1. Mojž. 8:18 Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů.19 Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.20 Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné.21 I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.22 Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."
A tak začala popotopní doba. Život šel dál, Noe mimo jiné začal pěstovat víno a jak to už u nezkušených lidí bývá, napoprvé se opil. Protože Bible ukazuje vždy každého tak, jak doopravdy žije, je zde i tato událost popsána. Myslím, že tato zkušenost byla Noemu dostatečným poučením, že si má dát příště pozor. A budeme-li sebepečlivěji v Bibli hledat, nenajdeme jediné místo, ve kterém by Pán Bůh toto Noemu jakkoli vyčítal. Bylo to poučení pro Noeho, i pro nás. Ano, víno je Boží dar, ale je třeba ho užívat s mírou a uvážlivě. O to víc je na pováženou, když z kazatelny zní slovo o "opilci Noem". Tak Noeho hodnotí člověk. Jak Noeho hodnotil Bůh? I o tom čteme vBibli:
Ezechiel 14:13 Synu člověčí, když by země zhřešila proti mně, dopouštějíc se přestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hůl chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada:14 By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin.
Jaká je však spravedlnost těch, kteří tak nespravedlivě špiní veliké Boží lidi? Nevíme. Zato víme, kdo rád špiní takové lidi: Ten, který popouzel farizeje a zákoníky, aby nazývali Pána Ježíše "žráčem a pijanem vína".
(Lukáš 7:34 Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a pijan vína, přítel publikánů a hříšníků. - kralický přelad)
Nejinak je tomu s Lotem. Abrahamův synovec, který s ním vyšel na cestu do nového života, když Pán Bůh Abraháma (tehdy jen Abrama) vyzval, aby odešel do země, kterou mu ukáže a dá k dědičnému vlastnictví. V závěru Lotova života Lota úkladně opily jeho dvě dcery. Ten příběh je popsán v 1. Mojžíšově v 19. kapitole, 30. - 38. verši. Najdou se kazatelé, kteří to hned vyhodnotí: Lot byl opilec!
Jak se to ale jeví Božímu pohledu? O tom čteme v Bibli takto:
2. Petrova 2:6 Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům.7 Vysvobodil však spravedlivého Lota, sužovaného nezřízeným chováním těch zvrhlíků.8 Dokud ten spravedlivý přebýval mezi nimi, trápilo jeho spravedlivou duši, že musel den ze dne slyšet a vidět jejich nemravné skutky.9 Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu.
Chce to opravdu velkou odvahu nazývat "opilcem" někoho, koho tak Pán Bůh ani apoštol Petr nevidí a nazývají ho spravedlivým Lotem.
Stejně tak je tomu s Jobem. Ve starozákonní knize nesoucí jeho jméno je popsán jeho příběh. Čteme o těžkých zkouškách, které na něj dolehly. Ty zkoušky v podobě těžkých utrpení si vymínil ďábel. A tak Job přišel o střechu nad hlavou, o děti, o majetek, dokonce i o zdraví. A když mu bylo nejhůř, tak ho přišli potěšovat jeho tři přátelé. Jejich útěcha však byla jako přisypání soli do živých ran. Dala by se shrnout slovy: Jobe, Jobe, vidíš, jak jsi dopadl ,to tě Pán Bůh potrestal za tvou skrytou bezbožnost. Kdyby jsi byl tak bezúhonný, nic takového by tě nepotkalo. Ale protože Jobovo zbožné srdce si nebylo vědomo žádné bezbožnosti, hájí se, naříká nad svým utrpením - ale ne reptá. Možná, že v jeho nářku zazní i něco nemoudrého - ale Pán Bůh sám vše uvede na pravou míru a Job zůstává před Bohem pokorným. Zkoušky a trápení skončí a Pán Bůh Jobovi vše vynahradil - avšak Boží hněv vzplanul proti Jobovým "přátelům". Job se za ně modlí a díky jeho přímluvné modlitbě Bůh jeho přátelům odpouští.
Interpretace tohoto biblického příběhu některými kazateli se řadí ke slovům Jobových přátel. Kdyby byl Job takovým "ufňukánkem" nebo "reptákem", nehodnotil by ho Pán Bůh v Bibli tak, jak jsme to četli v Ezechielovi 14,14.
Právě tak je tomu s "neposlušným Abrahamem". Ve 12. kap. 1. knihy Mojžíšovy čteme od 10. verše do 20. o tom, že když přišel Abram do země, kterou mu Pán Bůh zaslíbil, že mu ji dá, tak v té zemi byl hlad. Abram tedy odešel do Egypta, aby tam období hladu přečkal. Tam ho Pán Bůh neposlal, to je pravda. Proto se tam také dostal do problémů. Farao mu sebral jeho manželku Sarai, o které prohlašoval, že to je jeho sestra, do harému. Na přímý Boží zásah ale farao poznal pravdu, Sarai propustil a Abrama odeslal do jeho země. Tak se to někdy i v životě věřících lidí stává, že hledají lidská řešení, místo aby hledali Boží pomoc. Nikde v Bibli však Pán Bůh Abramovi tuto jeho chybu nevyčítá. Naopak, tak Abramovi v zápětí požehnal, že se s Lotem od sebe museli oddělit, protože jim země byla malá. I když Pán Bůh toto Abramovi nevyčítá, neodpustí mu to nejeden kazatel. A přesto, že Pán Bůh se svému lidu později vždy představuje jako Bůh Abrahamův, Izákův i Jákobův ukazuje, že měl Abraham (a i jeho syn Izák, který opakoval chybu svého otec Abraháma) a i Jákob, který taktéž nebyl bez chyby - v Božích očích větší cenu, než v očích mnohých kazatelů a pastorů.
Jestliže si kdo za kazatelnou zlehčuje ty, kteří jsou v Božích očích bezúhonní, činí tak v duchu nepřátelském vůči Duchu Božímu. Staví se tak mezi řady Božích nepřátel. Pak i jemu platí: Zachariáš 2:8 Nebo takto praví Hospodin zástupů: Po slávě poslal mne proti národům těm, kteříž zloupili vás; nebo kdož se dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého. (Podle kralického překladu, v ekumenickém př. to je verš 12) .Snad si mnozí zvykli budovat pověst populárních kazatelů jistou prostořekostí a přísným posuzováním a odsuzováním, to však nevede k dobrým koncům. Pokud tak mluví, ať raději činí pokání, dokud je k tomu čas.
Duch Boží vede boží služebníky k tomu, aby Bibli v Duchu svatém vykládali, a ne ohýbali, jak se jim to hodí.
