Jakou má člověk cenu?
Jinak hodnotí člověka cizí lidé, jinak hodnotí každý sám sebe. V očích jiných lidí může mít člověk různou cenu, která však nikdy nedosahuje té výše, jak si člověk cení sám sebe. V Bibli, v knize Jobově čteme, jak toto hodnocení člověka vidí ďábel:
Jób 2:4 "Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše, co má..."
Za svůj život dá člověk vše, co má! Tak je výstižně vyjádřeno, jakou má člověk cenu ve vlastních očích.
Nic mu není tak vzácného, jako on sám, jako jeho život. Někdy lidé, zejména v těžkých životních situacích říkají, že pro ně život už nemá žádnou cenu. Ale ve chvíli, kdy pocítí skutečnou blízkost smrti, tak udělají cokoliv, jen aby si svůj život zachránili. Kolik lidí v historii dokázalo zradit i své nejbližší jen proto, aby si zachovali svůj vlastní život. Jak mnoho peněz vynakládají lidé na drahé léky, nákladná lékařská vyšetření - a to jen proto, že se jich dotknula těžká nemoc. Člověk je schopen dát cokoliv, jen aby zachránil sám sebe. A jak vysoká bývá cena výkupného, když se jedná o propuštění unesených rukojmí!
A to se jedná jen o tělesný život. Život, který je dočasný, který - i když by si ho chtěl člověk udržet a prodloužit, jak jen by mohl - dříve nebo později skončí. Smrt nemine žádného člověka. A potom? Tělo se rozpadne v prach, ale duše, nositelka lidského vědomí, žije dál. Vůbec přitom nezáleží, zda tomu člověk věří nebo nevěří. Jednoduše to má před sebou. A potom? Potom člověka čeká Boží soud. Každý člověk bude volán k odpovědnosti za svůj život - a bude hodnocen ne podle lidských měřítek, ne podle toho, jak člověk hodnotí sám sebe, ale bude ohodnocen podle Božích měřítek.
Je mnoho lidí, kteří říkají: "Nedělám nic zlého. Nejsem žádný zločinec ano zvrhlík. Pokud bych takový byl, skončil bych již tady na zemi ve vězení. Proč bych se měl bát Božího soudu?" V lidských představách je hříchem jen zločin, těžké morální provinění, zlé skutky. Ale Bůh má jiné měřítko na lidský život. Již pouhá ignorace Pána Boha a jeho zákonů - v Bibli často nazývaná slovem svévole - je hříchem. Člověk byl stvořen ke vztahu se svým Stvořitelem. Pán Bůh miluje to své stvoření. Vybavil ho svobodnou vůlí. To je něco úžasného. Ale člověk se od něj odvrátil, pohrdá jím, ignoruje ho. Hned v první generaci lidí zradil svého stvořitele a od té doby se stal "porušeným" stvořením. Má hříšnou podstatu. V Bibli, v epištole k Římanům, 3. kap. 23. verši čteme, jak člověka vidí Boží pohled:
... Není totiž rozdílu: všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy...
Nemá cenu vypočítávat, čím vším může člověk zhřešit proti svému Bohu. Všichni lidé jsou na tom stejně. Problém je v tom, co v Bibli čteme dále: (Řím. 6,23): Mzdou hříchu je smrt... ta duchovní, věčná, jak ji popisuje Bible v knize Zjevení 20,14.
Ale Pán Bůh dává člověku možnost záchrany. Poslal svého jediného Syna, Pána Ježíše. On se stal člověkem a jako jediný z lidí žil životem bez jediného hříchu. Hříšní lidé, které volal k pokání a k návratu k Bohu ho však odmítli a zavraždili - ukřižovali. Bůh ho ale třetího dne vzkřísil z mrtvých. Pán Ježíš položil svůj život na kříži jako zástupnou oběť za naše hříchy. Dnes je v nebi a každému člověku nabízí odpuštění hříchů. Má tu moc. Vždyť On, nevinný, zemřel i za naše hříchy. Může je vzít na sebe. A chce to udělat. Jen je zapotřebí přijmout jeho nabídku. Uvěřit a ve víře k němu v modlitbě přijít a říci: Pane Ježíši, odpusť mi mé hříchy a přijmi mne! Pokud to člověk v upřímnosti učiní, Pán Ježíš mu hříchy odpustí a člověk potom může začít žít nový život s ním.
Pamatujme - za naše životy byly zaplaceno výkupné - byla to ta nejvyšší cena - cena života Syna Božího, Spasitele Pána Ježíše!
V Bibli čteme: (Ep. k Titovi 2:14) On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.
