Monstera


Monstera

Za ranního úsvitu
mi oknem do bytu
dopadá sluneční svit.

Po dlouhé zimě,
tak příjemný je,
každičký jeho třpyt.

V koutečku u stěny
monstera stojí.
Své svěží, dlanité,
veliké listy otvírá,
a ke světlu se točí.

Za sebou na stěně
nechává stín.

Stín, jako kostru velkých,
vykrajovaných listů,
bez barev, bez života.

Stín,
který odráží její velikost
a krásu.

Stín,
jenž je jen odraz
něčeho většího,
krásnějšího,
ušlechtilejšího.

Všímej si stínu!
Není to náhoda!
To Bůh Ti ukazuje,
že pro Tebe lepší věci má,
než jenom pouhé stíny.

Všemocný Bůh je chce dát
Tobě i mě.

Děkuji Ti, Bože můj,
že Ty máš
pro své milé
víc, než jen stín.





Prosím Tě, dej,
ať mě vždy táhnou
Tvoje paprsky,
tak jako paprsky slunce
táhnou mou monsteru.

Ať za mnou zůstává
stín věcí budoucích,
a já jdu kupředu za Tebou,
do bran Tvých nebeských.