Náhrobní kámen

Kdo věří v Syna má život věčný, ale kdož jest nevěřící Synu, neuzří života, ale hněv Boží zůstává na něm.
Jan 3, 36

Náhrobní kámen

Za hřbitovní bránou,
uprostřed kamenných zdí,
bezpočet mužů, žen a dětí tiše spí.
Náhrobní kámen
nese jejich jméno,
den zrození a den úmrti.

Větvička, křížek,
kalich, Bible a drobný citát
mnohdy prozradí,
jaký to člověk byl,
zda věřil, nebo nevěřil.

Tiše tu leží mužové,
ženy a děti.
Bohatí a chudí,
opuštění, opovrhovaní,
zapomenutí nebo milovaní,
a vzpomínaní.

Jedni šli životem sami,
druzí se o víru v Boha opírali.
Statečně bojovali svůj boj.
Viděli svoji slabost,
věřili v Boží moc a milosrdenství.

Skrze víru vybojovávali království.
Skrze víru činili spravedlnost.
Skrze víru docházeli zaslíbení.
Skrze víru zacpávali ústa lvům.
Skrze víru v silného Boha!
Stateční mužové,
ženy a děti!
Věřili tehdy,
a mnozí věří i dnes.
V mocného Boha,
Hospodina zástupů.











Skrze víru prochází životem
jako smutní,
avšak se vždycky radují.
Jako chudí,
avšak mnohé zbohacují.
Jako nic nemající,
avšak všemi věcmi vládnoucí.

Sluníčko se sklání k západu.
Hřbitovní svíčka
na vedlejším hrobě hasne.

V tom jako zlatá tužka
sluneční paprsek!
Do náhrobního nápisu
na mramorové desce zaryla se,
a rozzářila ta slova milá,
věčně živá.
„... kdo věří v Syna,
má život věčný!“

A vrstva zlatého listí
na šedém hrobě zazářila,
jak kdyby nad ním stála
Boží sláva.

„...kdo věří v Syna,
má život věčný!“

Ta slova jsou věrná
a pravá.