Zrození k životu


Zrozeni k životu

Narodila jsem se na dušičky.
Ten den svátek lidé slaví.

Na své mrtvé vzpomínají,
k hrobům blízkých pospíchají.

Na hrobech plno kvítí,
plno svíček, světel svítí.
Však za hrob nezasvítí.

Na tváře pozůstalých
smrt bolest vepsala.

A já se tehdy narodila.
Uprostřed smutných svátků,
vzpomínek a beznaděje.
Narodila jsem se, abych žila.
Pozemskou pouť jsem nastoupila.

Narodila jsem se, abych žila,
věčně žila!

Život je svátek!
Svátek radosti,
ne smutku a bolesti.

Tehdy na Velký pátek,
Pán Ježíš zemřel
za všechny ty
smutné lidi,
kteří dnes k hrobům jdou,
s tváří smutnou,
hlavou skloněnou.

V nedělní ráno Pán Ježíš
z hrobu vstal,
aby všem lidem život dal,
by mohli slavit s ním
svátek života, svátek radosti.

Narodila jsem se na dušičky!
Narodila jsem se, abych žila!






Ježíš je světlem mým,
On přenese mě smrtí údolím.
Pak budu slavit navždy s ním
ten velký, slavný den:

Den živých - den radosti.