Podzim


Podzim

Poslední vlaštovky odlétly,
zafoukal studený severák,
a slunce ještě hřející
zakryl tmavý mrak.

Přinesl na zem déšť studený,
a vítr opíral se do stěny
z ovocných stromů,
a na prochladlou zem
padaly zralé plody,
zbarvené letním sluníčkem.

Břízy se zbarvily do žluta
a jabloň stará, ohnutá,
už šedne, drsní a bledne,
chystá se spát.
Jen borovice sytě zelená
tu stojí odvážná a vzpřímená,
a na bohaté větvičce
se smutně krčí kos.

Sedí tam sám,
a z jehličí se ustrašeně rozhlíží,
jen žlutý nos.

Už brzy příjde zima.
Zvířátka, ptáci a stromy
budou spát.

Jen člověk stále musí
někam pospíchat.

I tobě Pán Bůh k odpočinku
zimu dal.
Bys novou sílu k dílu,
v té dlouhé noci,
z Něho načerpal.

Až po noci pak přijde den,
bys svěží byl,
a k dílu Páně připraven.