Duha


Duha

Široká, nádherná,
barevně zářící,
jako klenba
na tmavé obloze svítí.

Nikdo ji nemůže přehlédnout,
nikdo ji nemůže zapřít.
Nikdo ji nesmaže!
Je tam!
Na svědectví Boží lásky
k člověku.
Na svědectví smlouvy
Boha s člověkem.

Už nikdy,
i když Bůh mluví hlasem hromů,
i když vysílá blesky,
už nikdy nepotopí
hříšný svět.

Ta krásná duha
o tom svědčí!
Duha – široká,
barevná, zářící nad světem.

To ještě dnes
mluví Bůh
s hříšným člověkem.
Když nechceš slyšet
hromů hlas,
když nechceš vidět ohnivý blesk,
když ani vichřice nepohne tvou duší,
když ledové kroupy jako kameny
ti neříkají nic:
Pohleď, vychází slunce..!
A duha září - Boží znamení.

Já o tobě, člověče, vím,
a ještě stále čekám,
až uslyšíš můj hlas,
a uznáš, že jsi jen
pouhým člověkem,
a já tvým Bohem,
a Pánem nad světem.




Tak jako duha v bouři září,
tak chci i já zazářit
nad tvým životem.