Podzimní čas



Podzimní čas

Na modré obloze
chuchvalce šedých
mraků,
tiše plují v dál.

Bělavá břízka své holé větve
k nebi vztahuje.
Větřík s listím pohrává si,
a člověk ho do smetí shrabuje.

Na zelených jehličkách borovice,
stříbrné kapky po dešti se pohupují,
a mraky na modré obloze,
v dáli klidně plují.

Za domkem sousedů zelený smrk.
Do výšky se tyčí,
a křehký modřín
svým zlatem zasypává zem.
Je podzim.

Podzim plný barevných a zlatých listů,
bohatě zdobí zem.
A já tu žiji v něm.
Vidím tu nádheru zlátnoucích lesů,
polí a zahrad.
I u mých nohou, docela blízko,
při zemi, nízko,
trs barevných chryzantém.

Bílé, růžové, vínové, žluté.
Kvetou jak v letní den.

A přece je podzim!
Dny se krátí, člověk je unaven.

Dívám se kolem, a tak mě napadá:
Jak je to s lidským podzimem?

Jeden je zdravý, a statečně stojí
jak sytě zbarvený smrk
na místě svém.






Jiný je slabý.
Jako větve bříz se pohupuje pod každým náporem.

Jak křehké větve modřínu v čas podzimní
ty také můžeš být,
a přece štěstím,
které v srdci máš,
i druhé potěšit.

Možná,
že stříbrné kapky slz,
jak na jehličkách borovic,
chvějí se v očích tvých,
a nikdo neví, j
enom Bůh,
co život ukryl v nich.

Snad jsi jak kvítek
chryzantém,
co roste v rohu zahrady.
A vůbec netuší,
kolik nadělá radosti,
i kolik parády.

Stůj tam, kde stát máš,
v svůj podzimní čas.

Ať jsi silný, zdravý, statečný!
A nebo slabý,
křehký a nemocný.

Ať život tvůj
je Boží rukou vedený,
a k Jeho chvále
dokonale sladěný.

V souladu s Ním prožívej
svůj podzimní den.