Vlaštovky


Vlaštovky

Kde se vzaly, tu se vzaly,
na dráty si posedaly
vlaštovky.

V tmavých fráčcích oblečené,
až svátečně upravené,
radily se celý den.

Dobrou zprávu přinesly nám,
jaro je tu!
Zima už je ta tam.
Bude teplo, bude léto,
slunce bude hřát.
Budeme se
spolu s ptáčky radovat!

Pak hned do práce se daly.
V zobáčcích vše nanosily,
bláto slinou promísily,
stará hnízda opravily,
nová stébly vyztužily,
a vlastním peříčkem je měkce vystlaly.

Nastal čas,
by vyseděly mladé,
letos zas.

Tu pomáhal i tatíček,
když vylouply se z vajíček.
Krmily rodiče holátka,
než vyletěla z hnízďátka.
Jak narostla jim peříčka,
učil je táta,
učila je i matička,
vylétnout z hnízda
a za letu si stravu brát.

S družkami učily se přátelit,
a k řece do rákosí,
s nimi létaly i spát.

Na drátech před zimou
řady vlaštovek se tlačí.
Do země daleké spolu poletí,
přes moře, kopce, hory.




Do země slunce odletí.
A mě je z toho smutno,
do očí slzy se tlačí.


Vlaštovky odlétly.
Zbyly jen vzpomínky
na krásný, letní čas.

Nebyly tady zbytečně,
ti švitořivý ptáčci
v tmavém fráčku,
Přinesly pozdrav jara
ve svém zobáčku.

Tak jako vlaštovky,
i ty máš dobrým poslem být,
radostnou zprávu rozšířit,
na zemi pracovat,
lid Boží rozmnožit.

Až přijde čas,
Pán svoji církev svolá,
a zanese ji daleko,
domů,
tam do slunečných krás.