Rozmarýna


Rozmarýna

Jen tak, z nenadání,
uštípnu lístek malý
z rozmarýny,
a třu ho v dlani.

Zavoněl!
Snad vůní svou
mi něco říci chtěl?

Ten nenápadný,
útlý lístek mezi
prsty svírám,
třu ho, a lisuji,
a vůni příjemnou
tu vdechuji.

Ach, jak krásně voní!
Čím víc ho mnu
a drtím,
tím větší vůni vydává.

Po lístku z rozmarýny
zbylo jen trochu drtě,
či nějaké špíny,
a vůně příjemná!

A tu jsem pochopila,
tou vůní z rozmarýny,
Boží láska ke mě
promluvila.

Jak často ptám se:
„Pane, proč?
Proč tolik bolestí
jsi na mě vložil?
Proč tolik nemocí
mě trápí,
sužuje a svírá?“

Už vím!
Už jsem pochopila.








Jsem jako lístek
z rozmarýny
ve Tvé dlani,
a ruka Tvá mě svírá,
lisuje a drtí.

Už nejsem tím,
čím dřív jsem byla.
A moje srdce prosí:
„Už ne, Pane!
Bolí to, když mě
Tvoje ruka svírá.“

Tu slyším odpověď:
„Jen lístkem bez vůně
bys byla!“

„Ach, Pane, už vím!
Už jsem pochopila!“

„Ty drtíš mne a mneš
a svíráš bolestí -
pro vůni!“
Pro vůni, která Tobě
příjemná by byla!“

Pro vůni, kterou
vydat mám!
Čím víc mě drtíš,
tím víc ji vydávám,
a Tobě víc se podobám!
„Jste vůně Kristova!“
Duch Boží připomíná
mi slova Pánova.

Až rozdrtíš mě docela,
pak zmizí celé moje já,
a budu vůně příjemná,
vůně Kristova.