Jdi na vinici mou


Jdi na vinici mou


Slyšíš to volání?
To Pán tě vyzývá
k práci na své vinici.
Za mzdu svou najímá,
toho, kdo výzvy dbá.

Možná, že mnoho pracuješ,
honíš se, lopotíš.
Někdy i běduješ,
že nikdo nenese
s tebou tvu tíž.

„Pro koho pracuješ?“
otázka zní.
Ten úkol dal ti Pán,
nebo pracuješ
ze své vůle sám?

Jak mnozí pracují,
štvou se a obětují,
a přece!
Pán na vinici svou je nenajal.

Jedni za mzdu Boží pracují,
platidla světa nedbají.

Druzí za pochvalu,
za kariéru, za obdiv,
za peníze světa,
na svém poli se dřou a lopotí.

Jedni na vinicí Boží
Pánem povolání byli,
druzí, dobrými skutky,
obětavostí a pílí,
rádi by prošli
bránou nebeskou.
Jdi na vinici mou!
Jdi!
Jdi a pracuj
za mzdu královskou.








Pán dělníky své najímá.
Jen skrze dveře
můžeš vejít,
a v novém šatě se
na vinici Páně postavit.

On dělníky své najímá
pro práci královskou,
a dává mzdu jim věčnou,
mzdu nebeskou.

Tam neobstojíš v hadrech slávy, obdivu a chvály!
To všechno musíš složit
před branou.

Jen očištěný, obutý,
převlečený a vyzbrojený
můžeš jít
na vinici mou.

Pán i dnes najímá.

Za jakou mzdu
bude práce tvá?