Poutníci


Poutníci

Vydali jsme se
na cestu a jdeme!
Jsme jako poutníci,
k věčnému domovu
putujeme.

Jeden se o hůl opírá,
druhý zas ruce prázdné má.
Jeden má drahý šat,
druhý – nemá co do úst dát.

Jeden chce druhému vůdcem být,
druhý se musí mlčky podřídit.

Jdeme!
Všichni jsme poutníci,
k věčnému domovu putujeme.

Setkali jsme se na cestě
a kousek spolu jdeme.
Až na rozcestí!

Jeden jde doprava, druhý jde rovně.
Jiný jde doleva.
Další zůstal na rozcestí stát.
Neví jak dál, kterou cestou se dát.
A tak tam stojí, čeká, váhá…

Až se s ním setkáš, ukaž mu směr!
Jdi vedle něj, a to co máš, mu dej!

Vždyť ty, jsi bohatý!
Víš, kudy jít!
Pravda - to je tvůj štít.

Na sobě pancíř máš,
za spravedlivého se pokládáš.

Štít víry neseš před sebou
bys v světě tomto mohl plout.









Na nohou obuv máš,
evangelium pokoje.
Vždyť ho znáš!

Spasení!
Největší poklad,
dostal jsi skrze Boží zjevení.

A nadto v ruce
svíráš meč!

Tak vykroč
s modlitbou!
Pán povede dál
cestu tvou.

Jdi a rozdávej!
Rozdávej to,
co máš.

Neskládej poklady si na zemi,
vždyť všechny budou
jednou zničeny.

Neuchováš si nic!
Jen to, co druhým dáš,
Pán tvůj zúročí.

Jednou pohlédne ti do očí
a řekne:
„To dobře, služebníku můj!
Pojď! Protože nad málem
jsi věrný byl,
ještě větší úkol jsem
pro tebe připravil.
Pojď...“