Neviditelné spojení


Neviditelné spojení

V soumraku večerním
dívám se vzhůru do oblak,
jak pluje za mrakem mrak,
každý jiný.

Dívám se vzhůru, k nebi,
k Tobě, Pane můj,
a Ty se díváš na mě.

Mezi mnou a Tebou
je neviditelné spojení.

Ty, velký Bože,
jsi všude přítomný,
jsi na nebi,
jsi v oblacích,
jsi i na zemi.

Pod svýma nohama
necháváš mraky plout,
by lidské oko
mohlo zahlédnout
částečku Tvé slávy.

Cítím, jak Tvoje bytost laskavá,
se ke mně sklání.
Svoji ruku mi podává,
a táhne z prachu země
výš, vzhůru, k sobě,
v svou slavnou říš.

Mezi nebem a zemí,
mezi nebem a člověkem,
mezi Tebou a mnou
je neviditelné spojení,
neviditelná, zlatá nit.
Ty táhneš mne, Bože můj,
nahoru, výš,
k sobě blíž.










Duše by chtěla letět k Tobě,
Ty to víš!
Však strhává mne zpátky dolů
zemská tíž.

Až odpoutáš mě od hmoty,
pak bude moje duše lehká,
už nepotáhne zemská tíž.

Pak půjdu vzhůru,
k Tobě tam,
kde Ty, můj Král,
můj Ženich,
ve věčné slávě dlíš.